V rámci týdenního cestování po Ukrajině jsem se rozhodl navštívit i místo, které má každý spojené s největší jadernou katastrofou v dějinách země. Černobyl vybouchnul v roce 1986 a já se dvacettři let poté ocitl na sto metrů od reaktoru. Páni!

Kdo se chce o katastrofě dozvědět více, nechť navštíví speciální web. Já se jí moc věnovat nebudu.

Návštěva “mrtvé zóny”, Černobylu, nepatří mezi obvyklé turistické destinace. Však se také každý, kdo se o mé cestě na východ dozvěděl, dosti divil. Naposledy jedna hlava, šest prstů na rukách, … prostě samé posměšky. Ale já vědět, že exkurze do zóny je zcela bezpečná a žádné riziko nehrozí.

Na exkurzi jsme se vydali čtyři, z Brna autem do Katowic, poté letecky do Kijeva (450 Kč via WizzAir.com). Tam nás v osm ráno čekal na smluveném místě “tajemný muž z Černobylu,” jak našeho průvodce jeden z nás pojmenoval. Ale aby se té lépe pamatovalo, říkejme mu třeba Vasilij. Vasilij pracuje v elektrárně jako elektro inženýr a čas od času si přivydělává “jadernou turistikou”.

Cesta do Černobylu byla poměrně nudná, přestože deset let starý transit a místní komunikace zajišťovaly dostatečný adrenalin. Krátce před příjezdem k první hraniční kontrole (zóna +30 km od reaktoru), jsme se dozvěděli nezbytné bezpečnostní informace a denní plán.

Časová osa
08:00 - 08:30 sraz u McDonalda (Kijev)
10:00 Zóna +30 km
10:15 Zóna +20 km
10:30 Zóna +10 km, Černobyl
11:00 Oběd v kantýně cca 1 km od reaktoru
12:00 - 14:30 Pripjať
14:30 Blok 4 - nejblíže reaktoru
15:30 odjezd do Kijeva
17:00 Kijev

V zóně platí zákaz takřka všeho. Nesmíte se ničeho dotýkat, nesmíte si sedat, pokládat věci na zem. Nesmíte fotit to, co není povoleno fotit (u reaktoru), nesmíte fotit vojáky. Na druhou stranu, můžete jíst, můžete pít, můžete jít kam se vám zlíbí a kde není zakázáno jít.

Nejprve jsme projeli městem Černobyl, které je vybydlené a docela nezáživné. Pár domů, pár odstavených vraků, nějaké staré lodě v přístavu. Fotky pěkné, ale v očekávání náštěvy 4. bloku a města Pripjať slabota. To oběd v místní kantýně, která leží na dohled od 4. bloku a kterou využívají denně stovky místních dělníků, už byl mnohem zajímavější. Výborná sekaná nebo gulášek, k tomu polévka, salát, a zákusek, vše dle libosti. A chutnalo to opravdu dobře, z jídel co jsem během týdne na Ukrajině ochutnal jedno z těch lepších.

Po krátké pauze jsme se přesunuli do města Pripjat, které bylo evakuováno pár dní po katastrofě a už nikdy neožilo. Exkurzi jsme začali na nádvoří, kde se každý den scházeli maminky s dětmi a kde dodnes stojí ono legendární, nikdy nespuštěné ruské kolo. Pár fotek a šup o kus dál.

Město je velmi zarostlé a stav budov odpovídá tomu, že se tu přes deset let pohybuje jen pár tisíc bláznů radioaktivních bláznů. Některé budovy jsou pak zcela zdevastované, ať už od místních obyvatel, kteří sem pár týdnů po katastrofě jezdili rabovat, nebo prostě časem.

Navštívili jsme místní školku, školu, bazén nebo ubytovnu. Všude jsou rozházené původní předměty, čas se tu prostě zastavil. Na nástěnkách si můžete přečíst jídelníček z roku 1986, v učebnách jsou sešity a slabikáře téhož času. V místnostech najdete rozházené plynové masky, časopisy, knihy. Evakuace byla rychlá a nikdo nečekal, že se sem už nevrátí.

Po asi dvou hodinách brouzdání městem (bez jakékoliv kontroly, jen s průvodcem), jsme se spokojili s nafocenými momentkami a vydali jsme se zpátky k reaktoru. Na jediné místo, odkud je možné reaktor oficálně fotit a na místo vzdálené sto metrů od betonového sarkofágu.

Radiace v Černobylu už dávno není zdraví škodlivá a hodnoty jsou jen mírně nad normálem. Přesto každý zaměstnanec (a je jich tu přes 4 tis.) nosí osobní měřič, který každý měsíc vyhodnocuje přijatou dávku záření. Samozřejmě, u sarkofágu je radiace vyšší, ale nic, co by Vás mohlo ohrozit. Já dozimetr neměl, takže přesnou hodnotu nevím. Průvodce Vasilij dozimetr už dlouho nenosí, prý není co měřit a v Kijevě je radiace vyšší.

Kdo by měl zájem navštívit Černobyl, rád poskytnu kontakt (jsem@nepovedeny.cz) na Vasilije. Ten za 100 - 200 USD zajistí všechna potřebná povolení a jednodenní návštěvu “mrtvé zóny” s transportem z Kijeva.